♥Akta X♥

Mnoho trapásků

24. února 2008 v 9:11 | zuzana


DOPIS
V létě jsem se zamilovala do kluka jménem Petr.Už jsem to nemohla vydržet,a tak jsem mu napsala dopis,jenže byl docela trapnej. Druhý den odpoledne jsme s kamarádkou seděly na hřišti-a v tom se to stalo.Najednou se tam objevil Petr s dvěma kámošema na kole.Petr vyndal ten dopis ode mne a muka začala.Jeho kamarád ho začal nahlas číst a u každé věty utrousil nějakou poznámku.Potom Petrův druhý kamarád ten dopis spálil a zahrabal do písku.Když konečně odjeli,zůstala jsem tam sedět jako opařená a vzteky se mi chtělo bulet.Díky tomu trapasu s Petrem sice chodím,ale něco podobného už bych nikdy nechtěla zažít!

OD TÉ DOBY SE RADĚJI HOLÍM
Jednou sme šli s kámoškou na bazén zaplavat si a nabalit nějaké kluky.Našli jsme mnoho kluků s kterýmy jsme laškovali ve vodě.Pak sem ale uviděla jednoho na břehu.Strašně se mi líbil a pořád se na nás díval.Řekla sem to kámošce a ta mi řekla ať neváhám a jdu si pro číslo.Vylezla jsem tedy z vody a šla za ním.To už se na mě někteří lidé dívali a potichu se pochechtávali.Nevšímala sem si toho a šla dál.Už sem konečně byla u něho.Požádala jsem ho o číslo a zeptala jestli by si nešel za náma lehnout na deku.Prohlídl si mě ze zhora dolů a začal se smát.Řekl že už musí jít.Naštvaná jsem odešla a moje kamarádka se začala strašně smát lezl mi totiž z plavek chuchvalec chraští.Už se mu ani nedivím.Od té doby se raději holím

Starý dům

21. února 2008 v 16:21 | zuzana
Mrtvola v domě

Tento příběh se stal asi před rokem,když jsme byly s mojí kámoškou u ní na chatě.Její babička nás vyhnala,ať jdeme vyvenčit jejího psa Falka.Jelikož jsme to tam už znaly,tak jsme si řekly,že se konečně kouknem k tomu starému domu u jezu.Hned,jak jsme se ktomu domu přiblížily,začal pes příšerně štěkat.Strašně jsme se lekly,co se dějě a tak jsme se rozhodly,že ho odvedeme domů a zítra ráno se tam vrátíme sami.Vyšly jsme ve 4,když ještě všichni spali.Přiblížily jsme se k tobu domu a najednou jsme ucítily takový hnilobný zápach,což nás trochu odradilo,ale my jsme byly přesvědšené,že se tam koukneme.Otevřely jsme staré strouchnivělé dveře a vstoupily dovnitř.V tom jsme uslyšely molání o pomoc!Na duchy jsme nevěřily,ale tohle nás fakt dostalo.Možná si myslíte,že duchové neexistují,ale když se před vámi objeví malý kluk s prostřelenou hlavou a prosí o pomoc,tak rychle změníte názor!Začaly jsme křičet a utíkaly jsme,co nám nohy stačily!Byl to nejhorší zážitek v našem životě.

Roztříštěná žárovka

21. února 2008 v 16:18 | zuzana

Ženské kvílení

Minulý rok jsme byly s kamarádkou u mé babičky.Jednou večer jsme si četly různé příběhy a najednou nám zhasla lampička a její žárovka se rozletěla na několik střípků.Obě nás to pořezalo a tak jsme rychle běžely za rodičema a za známýma.Oni ale bohužel odešli do hospody a tak jsme šly do chalupy abychom probudily babičku.Dveře ale byly z neznámých důvodů zamčené.Přemýšlely jsme co dál.Po chvíli zafoukal chladný vítr a bylo kolem nás slyšet ženské kvílení.To už nás fakt dostalo a začaly jsme volat o pomoc.Babička to naštěstí slyšela.Probudila se ,odemkla dveře a rychle nás vzala dovnitř.Když se vrátili rodiče,tak nám to vůbec nevěřili.Babička nás druhý den vzala stranou a vyprávěla nám,že jednou večer se jedné paní rozbila,stejně jako nám,žárovka a ráno jí našli doma mrtvou.Od té doby si prý její duch vybírá každý rok tak mladou oběť,jako byla její dcerka,která tím přišla o mámu a spáchala sebevraždu.

Hitler

21. února 2008 v 16:10 | zuzana

Pingpongáč


Byly jsme se školou na adaptačním pobytu. Byla tam velká zahrada a na kraji lesa starý pingpongáč. Hned první den jsme se s klukama rozhodli, že půjdeme vyvolávat Hitlera. Sedli jsme si na ten pingpongový stůl, dali jsme doprostřed klacík a chytili jsme se za ruce. Adam položil otázku: "Jestli jsi tady, tak otoč klacíkem na Martina". Chvíli jsme čekali a pak otevřeli oči. Klacík byl otočen na Martina! Začali jsme tedy vyvolávat dál. Martin se zeptal: "Jestli nám něco uděláš, tak ať se zvednou v našem pokoji všechny postele". Šli jsme se kouknout, jestli to funguje. Otevřeli jsme dveře a všechny postele byly zvednuté. S křikem jsme utíkali ho odvolat. Najednou byly všechny postele zavřené. Věřte nebo ne, tohle se opravdu stalo a bylo nás tam 7! Dodnes nám z toho běhá mráz po zádech!

Zázaračné kočky

21. února 2008 v 16:08 | zuzana

Krvavě červené oči


Jednou jsme jely se sestrou na prázdniny k babičce a tam jsme se rozhodly přespat ve stanu. Bývá to tam dost strašidelné, protože jsou všude kolem různé stromy, takže jsou ve stanu vidět jejich stíny. Měly jsme s sebou Top dívku a tak jsme si začaly číst Akta X. Žádnému z těch příběhů jsme nevěřily, ale zaujalo nás, jak v jednou čísle byly dva příběhy, ve kterých vystupovala stejná postava s krvavě červenýma očima. Řekly jsme si, že je to nesmysl a že už bychom měly spát. Ale najednou si moje sestra Bára všimla, že kolem našeho stanu někdo proběhl, ale nebylo ho slyšet. Myslely jsme si, že je to babička a že nám chce něco říct. Tak jsme vykoukly ze stanu, ale nikdo tam nebyl. Když jsme zalezly zpátky, uviděly jsme to znovu, ale tentokrát jsme si všimly, že to nemá nohy. Do chalupy jsme nemohly, protože byla od nás docela daleko, ale zůstat ve stanu bylo také riskantní. Nevěděly jsme, co máme dělat, a tak jsme se schovaly pod peřinu a čekaly, co se stane. Postava nás ale objevila. Když jsme na ní celé rozklepané pohlédly, zjistily jsme, že je to ta postava s krvavě červenýma očima. Přikrčily jsme se společně do rohu stanu a hleděly na postavu, která měla nejspíš v úmyslu nás obě zabít. V tu chvíli kolem stanu proběhlo ještě něco malého. Byly to naše kočky, nejspíš jí zahnaly a tím nás zachránily. Od té doby raději spíme v chalupě s našima statečnýma kočkama.

Useknutá hlava

21. února 2008 v 16:05 | zuzana

Škola v přírodě


Tenhle příběh se mi stal na škole v přírodě. Na pokoji nás bylo pět holek. Jedna starší kámoška nám vyprávěla, že na našem pokoji se před lety stalo něco hrozného. My jsme jí nevěřily, a tak jsme jí řekly, ať vypráví dál. Když tu asi před 20 lety byla jiná škola, právě na našem pokoji, tak se jedné holce stejně staré jako my stalo to, že její učitel ji neměl rád. Když se jednou dívala z okna, tak ten učitel spustil okno (v té budově jsou ještě ta stará okna, která se otevírají ven a nahoru) a jí se usekla hlava, spadla do příkopu pod budovou a tělo zůstalo v pokoji. Jenže když se na to přišlo, žádné tělo se nenašlo. My jsme si říkaly, že si dělá srandu, jenže večer se začalo dít něco hodně zvláštního. Když už jsme usínaly, začal se nám zvedat koberec a slyšely jsme vrzat okno, i když bylo zavřené!!! Učitelé nás museli dát okamžitě na jiný pokoj a my už se tam nevrátily. Od té doby jsem už na žádnou školu v přírodě nejela.


Mlha

21. února 2008 v 16:02 | zuzana

Tragédie v mlze


Skotskou vysočinu na podzim často zahaluje hustá mlha. Nejinak tomu bylo i v onen mrazivý listopadový den. Vozovku pokrývalo bílo, které by se dalo krájet, a člověk si sotva dohlédl na konec ruky. Po odlehlé okresní silnici jely naproti sobě dva vozy. Řidiči jeli krokem, a jelikož žádný z nich neviděl na středový pás, napadla oba stejná věc: stáhli okýnka a vystrčili hlavu, aby poznali aspoň to, jestli ještě jedou po silnici… A pak se to stalo: vozy se v jednu chvíli míjely- a docela jim to i vyšlo, jenomže jak oba řidiči koukali z okna, střetly se právě jejich hlavy. A narazily do sebe tak silně, že byli oba na místě mrtví!

Duch dívky

21. února 2008 v 16:00 | zuzana

Do roka a do dne!


Je sobota, krátce před půlnocí. Záchranka přiváží do nemocnice těžce zraněného muže po bouračce. Je zjevně mimo sebe a každou chvilku upadá do bezvědomí. Pořád ale mumlá, že je potřeba hledat dítě. Prý ho přejel na lesní cestě, a proto narazil do stromu… Noční sestra okamžitě uvědomí policii, a ta podle pokynů muže vyjede- nic a nikoho ale nenajdou. Jenomže následující den muž znova tvrdí, že přejel dítě. Až po několika týdnech se případ objasní: Muž přesně před rokem, ve stejný den a stejnou hodinu přejel autem dívku- a z místa nehody ujel. Po roce ho její duch konečně dostihl a pomstil se. Nebo měl možná muž takové výčitky svědomí, že jim nedokázal uniknout…

neuvěřitelná krysa

21. února 2008 v 15:58 | zuzana
Pes- přítel člověka

Mladý muž je naštvaný: jeho přítelkyně se musí učit na zkoušku, a tak ho pošle na velký nákup samotného-navíc s malým synem a výstavní pudlí dámou. Po vyčerpávajícím nákupu chce muž naložit věci do auta, ale když otevře kufr, zjistí, že zapomněl vrátit přepravku s lahvemi. Přiváže proto syna do sedačky, nechá nastoupit pudla a sám vezme přepravku a odchází. Když se pak vrátí k autu, naskytne se mu hrůzná podívaná: synek v autě řve jako pominutý, jeho tvář je zalitá krví- a z huby jejich psa kape krev. Muž neváhá ani vteřinu, vlítne do auta, popadne psa a vyhodí ho z auta tak nešťastně, že se ten skácí k zemi a přerazí si vaz. Pak vyndá z auta i synka- a až teď vidí, co se skutečně stalo: do vozu vnikla obrovská krysa a napadla malého kloučka- pes se do ní ale odvážně pustil a krysu zakousl…

Hrající Pokladnička

21. února 2008 v 15:55 | zuzana

Záhada pokladničky

Stalo se to minulý rok. Spala jsem tenkrát u své nejlepší kámošky Dorky. Druhý den se Dora dozvěděla smutnou zprávu- zemřela jí babička. Byla z toho hrozně špatná a pořád se dívala na pokladničku na baterky, kterou měla vystavenou v pokojíčku. Když se pokladnička otevřela, hrála. Dorka ji dostala kdysi dávno právě od babičky. Za pár dní jsem u ní spala znova a přesně o půlnoci začala pokladnička hrát!!! Pořádně jsme se vylekaly a schovaly se pod peřiny. Ráno jsme se rozhodly pokladničku prozkoumat. Dorka měla totiž pocit, že baterky nedávno vyndala, protože byly vybité. A baterky tam opravdu nebyly! Dodnes nevíme, jak bez nich mohla pokladnička hrát!

Mrtvá babička

21. února 2008 v 15:52 | zuzana

Tajemné hlasy


Byla jsem ten den ve škole. Děsně jsem se nudila, a tak jsem přemýšlela, co budu dělat o prázdninách, které měly za pár dní začít. Zrovna jsem se dostala k tomu, že bych ráda jela k babičce, a jen co jsem si to pomyslela, měla jsem pocit, že stojí vedle mě a něco mi říká. Zřetelně jsem slyšela její hlas, ale slovům jsem nerozuměla. Podívala jsem se, ale vedle mé lavice nikdo nebyl. Po zbytek vyučování všechno probíhalo normálně. Až když jsem šla ze školy a byla jsem několik metrů před naším domem, znovu jsem zřetelně slyšela babiččino volání. Otočila jsem se, ale nikde za mnou nebyla. Když jsem přišla domů, našla jsem v obýváku ubrečenou mámu. Babička prý ráno zemřela.

Nemoc

21. února 2008 v 15:47 | zuzana

Pradědův duch

Když mi bylo asi dvanáct, onemocněla jsem nějakou dětskou chorobou a musela jsem zůstat pár dní v nemocnici, protože mi píchali injekce. Jednou v noci jsem se probudila a zjistila, že jsou dveře od pokoje, ve kterém jsem spala ještě se dvěma dalšíma holkama, otevřené. Podívala jsem se vedle na postele, ale holky v klidu spaly. Znovu jsem se podívala na dveře a příšerně se lekla. Mezi dveřmi ve světle chodby stál starý pán v pruhovaném pyžamu. Přemýšlela jsem, jak se k nám mohl dostat, protože dospělé oddělení bylo úplně v jiném patře. Sotva mi to proletělo hlavou, děda tam nebyl. Říkala jsem si, že asi odešel, a nevěnovala tomu pozornost. Po návratu z nemocnice domů jsem vyprávěla tuhle příhodu doma a babička se mě zeptala, jak ten pán vypadal. Když jsem ho popsala, řekla mi, že se na mě byl zřejmě podívat pradědeček, který umřel dřív, než jsem se narodila!

Zkoušení z Dějepisu!

21. února 2008 v 15:07 | zuzana

Splněná předpověď

Jednou jsem seděla doma a četla si knížku, když mi najednou jakýsi hlásek začal našeptávat, abych se šla učit dějepis, protože zítra z něj budu tasená. Říkala jsme si, že to není možné, protože jsem už zkoušená byla, zatímco ve třídě spousta lidí, kteří zkoušení nebyli. Nakonec mi to ale nedalo a přece jen jsem se šla na děják kouknout. Postupně mi ten hlásek řekl, z čeho přesně budu zkoušená, a dokonce co dostanu za známku. Věděla jsem, že budu z Přemyslovců a dostanu za dvě. Byla jsem zvědavá, jestli se to vyplní. Druhý den jsem svůj zážitek svěřila kámošce, co se mnou sedí v lavici. Nechtěla mi věřit a myslela si, že už mi totálně hráblo. K našemu úžasu mě učitelka vyvolala hned, jak vešla do třídy. A dostala jsem Přemyslovce a za dvě! Od té doby se mi už nikdy nic podobného nestalo a dodnes to nedokážu vysvětlit!

Půda

21. února 2008 v 15:03 | zuzana

Záhadné zvuky

Přestěhovala jsem se s našima a mladším bráchou do jednoho domečku, který byl postaven někdy na začátku minulého století. Hned první noc, co jsme v domku spali, se nad našimi hlavami ozvalo bouchnutí, jakési škrábání, dutá rána… a najednou ticho. Celí vyjukaní jsme rozsvítili a koukli na hodiny. Dvanáct pryč. Samozřejmě první, co nás napadlo, bylo, že tu řádí duchové. Zvuky se ozývaly z půdy. Nakonec jsme všichni sebrali odvahu a šli se tam podívat. Bylo tam ale jenom nějaké zaprášené harampádí, jinak jsme nic podezřelého neviděli. Druhý den se celá situace opakovala, akorát s tím, že nás podezřelé zvuky probudily už o hodinu dříve. Když jsme se šli podívat na půdu, zdálo se být všechno v pořádku. Třetí noc jsme nešli spát a čekali jsme za dveřmi půdy, až se nezvaný host projeví, což netrvalo dlouho. Pomalu jsme otevřeli dveře a potichu se přikradli na půdu. Táta svítil do všech koutů baterkou a znovu jsme viděli to, co předtím. Nikde nic, akorát pár krámů na zemi a na jednom místě škrábance na dřevěné podlaze. Když už jsme chtěli ducha zavolat, ozval se tichý zvuk. A další a další. Šli jsme za ním a našli malé černé kotě, kterému se zaklínila packa ve staré skříni, takže nemohlo ven. Vypostili jsme ho a vzali k sobě dolů. Od té doby už tajemné zvuky na půdě neslýcháme.

Vinikající polévka

21. února 2008 v 14:57 | zuzana

Kočička

Na sobotním trhu v čínské metropoli Pekingu vládne čilý ruch. Dánská studentka, která přijela do Asie na tříměsíční stáž, stojí zhnuseně před jedním stánkem: k prodeji zde nabízejí psy, kočky a ježky- jenomže ne jako domácí mazlíčky, ale jako potraviny! V jedné kleci objeví studentka sladkou kočičku. Rozhodne se, že ubohé zvíře nenechá napospas jeho osudu, ale vezme si ho s sebou domů. Vyjedná s prodavačem cenu a hned vytahuje z tašky peněženku. Zatímco odpočítává sumu, vezme prodavač kočku- a zabije ji! Pro něj byla celá věc nad slunce jasnější: holka se podle něj chystala uvařit z kočky chutnou polévku!

Sušenky

21. února 2008 v 14:54 | zuzana

Nenažrané kachny

Před menzou jisté univerzity na Středozápadě USA je rybník, kde žijou kachny. Studenti se každý den bavili tím, že je krmili přebytečnými sušenkami, které dostávali k obědu. A zdálo se, že kachnám docela jedou… Jednou se v menze objevila nová značka celozrnných sušenek navíc. I tyhle skončily v kachním žaludku. Druhý den ráno, když studenti pospíchali do školy, ležely všechny kachny mrtvé na břehu rybníka! Experti zkoumali příčinu hromadného úhynu drůbeže a zjistili, že ostré kousky obilí v sušenkách se zapíchly v úzkém krku zvířat, rozřízly jim hltan a způsobily vnitřní krvácení!

Kartonová krabice

21. února 2008 v 14:51 | zuzana

Nenapravitelný omyl



Řidič kamionu se mezi dvěma výjezdy rozhodl narychlo zajet za svou rodinou. Už se nemohl dočkat, až si pohraje se svým malým synkem Tomáškem. Na silnici před jeho domem ležela velká kartonová krabice. Protože mu stála v cestě, řidič ji přejel, aniž by se zamyslel, co tam asi dělá… Když pak na parkovišti zaparkoval svůj tahač, pospíchal do domu se pozdravit s rodinkou. Toma nikde neviděl. Dost se tomu divil, protože jindy mu malý pospíchá naproti. Uvítal se se ženou a zeptal se jí, kde je jejich syn. Ona mu vysvětlila, že kluk si na silnici hraje s krabicí. Muž zezelenal, vyběhl ven a úplně bez sebe se vracel zpátky. Těžkým vozem přejel vlastního syna!

Nezapomenutelný příběh

19. února 2008 v 17:08

Začalo pršet. Julia seděla v malé místnůstce uvnitř chaty,četla si knihu a čekala na svého přítele Franka.Vyjela si s ním za vidinou krásně stráveného víkendu na její malou chatku. Ta byla postavená daleko od civilizace na odlehlém místě kousek od lesa.Je to tiché místo a ona sem jezdila vždy,když si chtěla oddechnout od každodenních starostí.Je tu ticho,čisto a vždy zde načerpá klid do duše.
Protože na chatě nebyla elektřina,musel jít Frank do lesa pro dříví,aby přes noc oba dva neumrzli.Vyšel asi před hodinou,a tak začínala mít Julia trochu strach.Co tam tak dlouho dělá?Jak daleko až šel?Nestalo se mu něco?Tyhle paranoidní myšlenky se jí honily hlavou a ukončil je až mohutný úder hromu.Leknutím sebou škubla.Koukla se z okna a pozorovala jak déšť pořád nabírá na síle.Po chvíli znovu usedla na svojí židli,vzala knihu a snažila se uklidnit četbou.Díky zamračenému nebi se ale v chatce docela setmělo a tak si musela rozsvítit svíčku. Ale stejně při čtení pořád myslela na Franka.Vyšla na zápraží:
,,Franku!"zavolala.Na odpověď nečekala,sotva slyšela přes hukot deště samu sebe.Znovu ohromě zahřmělo.rychle zalezla zpátky do chaty.Bouřky neměla ráda.když byla malá,přímo před očima uhodil blesk do její sestry a na místě ji zabil.Od té doby nechodila při bouřkách ven.Co když se něco takového stalo Frankovi?Její představy se rychle ubíraly čím dál tím víc hrozivějším scenériím.
Na stole ležel mobil.Hned ho vzala a vytáčela Frankovo číslo.Jeho telefon však ležel vedle ní a tak se znovu vyděsila,když začal vyzvánět.Začala být zoufalá.V chatě už byla skoro tma a tak rozsvítila petrolejku.V tom z ničeho nic něco bouchlo na střeše.Nadskočila ze židle. Každé šustnutí ji děsilo.Bouřku tu nikdy nezažila.Seděla vyděšená na židli a rozhlížela se po místnosti.najednou něco prolétlo za oknem.Nejdřív si myslela,že se jí to zdálo,ale ono to kolem okna proběhlo znovu.Srdce ji tlouklo až někde v krku.Bála se dýchat,bála se pohnout. Znovu něco zavadilo o střechu.Přála si ať je to jen sen a ať se probudí.Štípla se do ruky,ale kýžený výsledek se nedostavil.Začala vzlykat.Byla zoufalá,toužila být doma v městském stresu.Tady jí nikdo nepomůže.Frank je někde pryč, někdo se pohybuje kolem chaty a hází něco na střechu.
Déšť pomalu přestával.Slíbila si,že jakmile přestane,vyběhne ven a poběží dokud nenarazí na nějakou chatku a tam požádá o pomoc.Kdyby se tak nebála bouřky.
Někdo zaklepal na dveře.Zkoprněla,bála se pohnout.Má dělat že vevnitř nikdo není?Ale vždyť svítí!
,,Haló!Je někdo uvnitř?"zvolal nějaký ženský hlas zvenku.Vstala a otočila se směrem ke dveřím.Popošla šouravým krokem pomalu ke dveřím.Znovu se ozvalo zaklepání.přišla ke dveřím a sáhla na kliku.Trochu si i přála ať je to nějaký vrah.Zabije ji a ukončí tím to její trápení.Odhodlala se a otevřela.
Ve dveřích stála starší paní:,,Nezlobte se že ruším,ale zmokla jsem a tak jsem vás chtěla požádat jestli bych se u vás nemohla usušit."Julia si oddechla.Společnost jí přišla vhod.
,,Jen pojďte dál,"ukázala rukou směrem dovnitř.Jen co si stařenka sedla začala se vyptávat,co že je tady taková mladá slečna sama v chatě.Julia začala hned vyprávět co se stalo a stařenka ji pozorně poslouchala.Julia měla radost,že už není sama.Přestala se bát.
,,Když jsem šla kolem lesa,uslyšela jsem jakoby vyjeknutí"řekla stařenka a Julie se zarazila. ,,Promiňte musím jít,"zablekotala a vyběhla ven.Už nepršelo.Chtěla najít Franka.
Vběhla na lesní cestu a za volání Franku,Franku! Pobíhala jako šílená kolem.Nikdo se neozýval.Nikdo nikde nebyl. ,,Franku!"volala.Hlas se jí třásl a přeskakoval,jako kdyby byla znovu v pubertě.Běžela dál,ale přes slzy už skoro neviděla.Zakopla o kmen stromu a spadla na zem.Chvíli je tak ležela a nevěděla co se děje.Pokusila se vstát,opřela se o ruce,ale ty se jí podlomily.Jednou rukou jí projela šílená bolest.Asi si ji zlomila.Už jí bylo všechno jedno,ať si klidně umře,hlavně ať už to trápení skončí.
,,Áaaaghr"uslyšela z lesa nalevo od ní.
,,Franku?"
,,Ááááá" Znělo to jako Frank.Jako šíleně trpící Frank.Nikdy ho takhle křičet neslyšela.Vlastně nikdy neslyšela nikoho takhle zoufale řvát.
,,Franku!"
Rozběhla se směrem k tomu jekotu.Cestou párkrát zakopla o kmeny, popíchala se o větve,ale běžela dál.Vzpomněla si,na tu ženu,co ji nechala v chalupě samotnou.Vždyť o ní nic nevěděla.A vůbec,kde se tam tak z čistajasna vzala? Nic jí nedocházelo,ničemu nerozuměla.Jen bezhlavě běžela lesem,aniž by věděla kam.Nemohla popadnout dech.Musela se na chvíli zastavit.Čekala,jestli znovu něco uslyší.Nic se neozývalo,ale zato ucítila silný zápach.Trochu se jí nadzvedl žaludek,a tak pokračovala v cestě.
Po chvíli doběhla k místu,kde nebylo moc stromů.Na zemi uviděla ležící postavu.Chvíli zůstala stát na místě a pak se přiblížila.To neměla dělat. Na zemi ležel Frank.Z toho pohledu málem omdlela.Frank měl vypíchnuté oči a vyrvaný jazyk.Břicho měl rozpárané a jeho vnitřnosti byly rozházené všude kolem. Z toho šoku se ji na chvíli zatmělo před očima.Zapomněla dýchat. Všimla si ještě,že má Frank propíchlé dlaně,jako by byl ukřižován.Všude kolem bylo plno krve.Kousek od sebe uslyšela zašustnutí.Bylo slabé a tak ho moc nevnímala.přece jen byla v šoku.Ale pak uslyšela krok.Otočila se a v tom ucítila na zátylku chlad.V zápětí jí něco praštilo přes hlavu.Upadla do bezvědomí.
Probudila se přivázaná ke stromu.Nikde nikdo nebyl.Frank zmizel. Roz- hlížela se jak je to šlo.Slyšela jak někdo přichází.Ozývalo se to těsně za stromem,kde byla přivázaná.Nemohla se ani pohnout.Zvuky se utišily.Strachy nedýchala.Bála se co přijde.Z leva se k její hlavě přisunula ruka,ve které se blýštila od pohledu ostrá čepel nože.Zakřičela bolestí když jí čepel projela tváří. Slzy se jí z očí valily proudem,celá se třásla.Tohle je její konec.Tak ať už to neprodlužuje.Nemohla mluvit.Znovu uviděla čepel.Přibližovala se k jejím očím. Ucítila ukrutnou bolest,při níž na pár vteřin omdlela.Už nikdy nic neviděla.

Hřbitov

19. února 2008 v 16:59

Patricie,Michael a s nimi i Lily jeli v noci z jedné pařby domů . Michael zpomalil auto u hřbitova a postrašil Lily děsivým příběhem o zde pohřbeném vrahovi . Jelikož byla Lily realistka,vsadila se s Michaelem o peníze , že bude sedět dvě hodiny sama na hrobě toho vraha a aby poznali že tam byla,musí zapíchnout do hrobu kudlu . Hned jak Lily odešla z auta,začali se Patricie s Michaelem líbat a nevnímali Lilyiny telefony . Seděla tam už skoro dvě hodiny a náhle uslyšela hlas! Říkal jí,že se nedožije rána a podobné řeči . Lily si myslela že je to Michael,ale ten jí zvedl telefon v autě . Už byla vyděšená,proto se chtěla vrátit do auta . Chtěla vstát,ale něco ji drželo . Nechtělo ji to pustit . Lily byla tak zděšená,že na místě zemřela . Ráno policie zjistila,že si kudlu zapíchla do kabátu a nemohla odejít....Myslíte že to hlas věděl?Stalo se to?

Přátelé za oknem

19. února 2008 v 16:55

Přátelé za oknem

Několik mladých lidí si pronajalo chatu v horách. jednoho dne bylo tak špatné počasí,že se rozhodili že radši zůstanou uvnitř.Ale dva z nich,chlapec a děvče, se obavám jenom zasmáli a prohlásily ,že si půjdou zalyžovat jako obvykle.Byli pryč celý den a jejich přátelé už dostávali strach.Právě ve chvíly kdy se začínalo stmívat se jejich tváře objevily za oknem.Mávali přátelům a vypadali vesele.Zvláštní bylo že nevešli do chaty a ve snhu nebyli vidět jejich stopy.Druhého dne ráno je našli omrzlé o několik kilometrů dál.Jenom se přišli před smrtí rozloučit s kamarády

 
 

Reklama